Později se usadil v Giverny, kde vytvořil svou slavnou zahradu, která se stala inspirací pro jeho ikonické obrazy s lekníny. Byl jí prý doslova posedlý. Sám ji navrhl, nechal přivést speciální druhy rostlina dokonce si nechal postavit vlastní jezírko, aby měl dokonalý motiv k malování!
Jsou obrazy, které zná skoro každý, i když se o umění nikdy zvlášť nezajímal. Zrození Venuše je přesně tento případ. Stačí jediný pohled na jemnou postavu bohyně vystupující z mořské pěny a člověk má pocit, že se ocitl v jiném světě – tichém, lehkém a plném ideální krásy,
Barva a světlo spolu úzce souvisí – jedno bez druhého neexistuje. Světlo samo o sobě ale nevidíme. To, co naše oči vnímají, jsou až odrazy světla v podobě různých spektrálních barev.
Každý povrch odráží světlo jinak – některý ho pohltí víc, jiný míň. A protože lidské oko dokáže zachytit jen určitou část vlnových délek, vidíme svět...
Na první pohled vás ohromí velikostí, rozměrem téměř osm metrů na šířku a téměř tři a půl metru na výšku. Pak chaos a neklid. Vydíte bolest, výkřiky a nakonec ticho.
"Zátiší se závěsem" není jen obraz s ovocem a látkami. Je to malířská meditace o prostoru, rovnováze a samotné podstatě věcí. Cézanne nás učí dívat se na svět znovu – ne tak, jak vypadá, ale jak působí.
Možná to nejsou jen větve, listy a kmen, co vidíme na plátně. Možná je to způsob, jak malíř vnímá ticho. Stromy se nemalují ve spěchu. Jsou to chvíle, kdy se svět zastaví – kdy se člověk jen dívá, soustředí se, naslouchá a vnímá.
Monet viděl, jak se světlo láme mezi listy. Van Gogh cítil jejich pohyb i v bezvětří. Každý z nich vnímal stromy jinak....
Pieta je socha z bílého mramoru, kterou Michelangelo vytvořil mezi lety 1498 a 1499. Představuje Pannu Marii, jak drží mrtvé tělo Ježíše Krista po jeho ukřižování. Mrtvé tělo Krista leží na klíně mladě vypadající Marie. Je neuvěřitelné, že veškeré detaily – žíly, záhyby šatu, jemné doteky – jsou vytesány z mramoru. Zvláštní význam má levá ruka...
Představte si, že se díváte na obraz a místo ticha slyšíte hudbu. Každá barva má svůj zvuk – žlutá je jako fanfára, červená hraje jako smyčce, modrá zní hlubokým zasněným tónem. Připadá vám to jako kouzlo? Pro Vasilije Kandinského to byla realita.
🎨 Přijímačky z dějin umění mohou být výzva — ale příprava na ně rozhodně nemusí být nuda!
A právě k tomu slouží nově vzniklý Instagramový kanál "Nebojme se umění aneb Od jeskyní po Picassa". www.instagram.com/nebojme.se.umeni
